Přidat odpověď
já si myslím, že ve třech letech si děti začnou hodně uvědomovat věci jako že máma může zmizet (umřít), vlastní smrtelnost a zranitelnost - a přitom spoustě věcí ještě pořád nerozumí a neodkážou je uchopit.
Nevím jeslti to u vás souvisí s narozením sestřičky, spíš bych hledala nějakou bližší událost - a někdy je to fakt problém.
Kamarádka měla cca tříletou dceru, když otěhotněla. Pohodové dítě najednou odmítalo chodit do školky, ke kamarádkám, i třeba s tatínkem na nákup... pak přišli na to, že holka viděla naučný pořad v televizi o ptáčkách, kteří vyvedou mladé z hnízda, aby mohli mít další ptáčátka - a ona si z toho vyvodila, že se jí rodiče snaží taky "vyvést z hnízda", když čekají další miminko...
Jeslti je u vás drama ohledně vycházek, zkus to nějak jinak. Místo "jdeme ven, běž se oblíkat" zkus jí třeba nějak dovést k tomu, že ona sama chce. Třeba tak že jí dáš na vybranou "chceš jít na procházku kolem slepiček, nebo chceš jít na hřiště" nebo "chceš si vzít modrou bundu nebo červenou bundu" - prostě dát jí pocit, že má v rodině taky své slovo a místo a že dbáte na její přání. Že má alespoň NĚCO ve svém životě pod kontrolou. Že není jen kus nábytku, s kterým šoupete dle potřeby.
Noční děsy - děti mívají, taky bylo u nás období, kdy to bylo minimálně jednou týdně... a přešlo to.
Ale možná by neybl od věci psycholog, asi zajdi sama a zkus to probrat, třeba je napadne ještě něco dalšího, než nás tady...
Předchozí