Zdravím, nečetla jsem celou diskuzi, snad tedy nebudu něco opakovat.
Napadlo mě, že její stavy určitě souvisí s odloučením od maminky a vpodstatě i s věkem zároveň. Pokud naše dítě někdy neutišitelně plakalo -vlastně řičelo a nevnímalo, vždycky (téměř) jsem to odnesla já nebo manžel. I vaše holčička má v hlavičce spoustu emocí, se kterými si neví rady a vyventiluje je zcela bezprostředně jen s někým, u koho nepřemýšlí, jestli ji má rád, prostě to ví a ještě to možná nevědomky potřebuje vědět víc a jistěji. Možná se také jedná o pozdní reakci na to, co prožila (nejsem odborník) a teprve teď to na ní dolehlo ještě víc. Zcela určitě jsem toho názoru, že to pomine, ale vaše trpělivost, klid a jistota budou hoodně otestovány. Možná bych se svěřila pediatrovi, pokud bych mu důvěřovala. Třeba poradí, co a jak, určitě bych to s někým rozebírala, už jen proto, abych si ulevila a měla lepší pocit.
Přeju vám, abyste brzy našli doma zase klid a rovnováhu. Vím, jak děti umí člověka vykolejit, člověk se cítí špatně z toho, že svému dítěti neumí pomoci.
Jo a nemyslím si, že by to souviselo s tím, že se jí málo věnujete. Někdy by si ty naše děti ještě chtěly vlézt k mamince jako miminko (naše dítě se ve čtyřech letech chce občas chovat jako úplné miminko, jako se kojí, jako neumí mluvit, jako chce nakrmit, atd. ) a dělá jí to náramně dobře, pak se od toho odtrhne a zase je z ní povídavá holčička ze školky. Mějte se hezky a držím palce.