Napíšu to z pohledu rodiče.Mám autistického syna (13) a zdravou dceru(16).Je jasné,že syn potřebuje daleko více času,péče než dcera,to je fakt,s tím se nedá nic dělat.Takže já se snažím hlavně s dcerou mluvit a potom taky občas věnovat nějaký čas jen jí.Zatím se mi zdá,že ukřivděná není,dokonce bych řekla,že ji zkušenosti s bratrem něco do života daly.Je poměrně empatická