Ano, souhlasím s tím, že sourozenci postižených dětí by si zasloužili větší pozornost, řeší toho ve svých myšlenkách spoustu a určitě by jim prospělo si to vyříkat třeba ve skupině podobně "potrefených". Mám dceru s autismem a ment. postižením a zdravého syna, ten to zatím moc neřeší, zdá se, ale až bude starší a bude ve škole, možná narazí na problém.....Kamarádka, která je na tom stejně jako já, tak říkala, že děcka se jejímu synovi posmívali, že má postiženýho bráchu. A člověk ať dělá co dělá, můžem mít třeba pocit, že se mu věnujeme dost, ale těžko říct, jak to vnímá on. Žárlí oba na sebe navzájem docela dost.