Štěpánko, je mi 39 let, narodila jsem se když rodičům bylo 45 let tátovi a 36 let mámě. Mě zase přišlo zvláštní, když jsem měla někomu tykat a do dneška s tím mám dost problém, málokomu navrhnu tykání jako první, i když vím že je ten člověk třeba jen o pár let mladší než já. V práci si tykáme povinně všichni, ale třeba tykat nadřízenému mi trvalo dost dlouho (ale nastupovala jsem do práce když mi bylo 25 let, nadřízení byli často mladší, nebo stejně staří jako já).

A silná osobnost si nepřipadám, spíš člověk na sesypání, dost citově labilní, ale to je asi všechno tím, v čem jsem vyrůstala. Třeba svoje narozeniny neumím slavit do dneška, doma jsme je nikdy neslavili, slavili se jen bratra a rodičů (ty jsem připravovala já, protože se mi to moc líbilo). Máma vždycky říkala, že neví co by se mělo na mých narozeninách slavit - to že má parchanta o rok staršího, to není ke slavení. Se svými dětmi to mám samozřejmě úplně jinak, slavíme všechny svátky, narozeniny, různé vyjímečné dny ....