Mám jenom jedno dítě (2,5r).
Ad jídlo - u nás platí, jídlo je na stole, jez nebo nech být. Taky je mi líto, když se v něčem, s čím jsem se dělala dlouho, jen tak porýpe, nebo to nechce vůbec. Ale co - jeho problém. Schovám to na večeři a nebo sním sama. Důsledně pak dodržím, že dostane až svačinu. Nestává se mi, že by se nešel najíst.
Ad magnet - maminky sourozenců asi vědí, proč kupují věci dvakrát, vzpomínám si, že s bráchou jsme se taky o kdeco rvali :). Ale všechno mít dvakrát nejde a když to nebude magnet, bude to něco jiného. Ale u mě platí, že u stolu žádný magnet (ani jakákoli jiná věc nespojená s jídlem) nemá co dělat, tam se jí.

Já bych malé asi vysvětlila, že musí počkat, až si s tím starší dohraje. Nabídla bych jí jinou zábavu. Žes to starší vzala, vnímala asi oprávněně jako křivdu. Jsem starší sourozenec, tak s ní asi víc soucítím.
Z moudrých knih jsem si obecně vzala poučení o tom, jak důležitá je důslednost. Klidná důslednost. U mě to funguje.