Perhaps, vidím to jasně... ještě pár týdnů a asi se přestěhujem. Taky mám problém tu sdělovat víc.
Co se prvního těhotenství týče, nebylo to nic dramatického. Spíš šlo o to, že po zjištěnní dvou čárek na testu mě zahltila absolutní euforie a ani ve snu by mě nenapadlo, že by mohlo být něco špatně (Když si uvědomím, co všechno se mi teď honí hlavou, byla to tehdy sladká nevědomost
). Do cca 20. tt bylo vše ok, ale pak mě najednou začalo ze dne na den příšerně bolet břicho a dr. zjistil, že jsem nevědomě prodělala nějakej zánět, kterej rozjel stahy. Takže jsem musela do nemocnice, kde do mě hustili kdeco, aby too zastavili. Ale podařilo se a pak už jsem zas dojela bezproblémový těhotenství. I když už se strachem samozřejmě. I když jsem tenkrát měla velkej strach, myslím, že šlo o "běžnej" problémv sousvislosti s tím Tvým letem jsem si právě říkala, že fakt člověk nikdy neví, co bude za 5 minut a nechtěla bych to řešit někde 12 h od domova apod. (Hlavně Ti nechci nic přivolat - Ťukám na železo). A taky nevím, kam se chystáš a do jakých podmínek, takže proto to ber trochu s rezervou, ale já prostě teď nemám chuť se kamkoliv dál vydávat. Byla jsem docela ráda, že jsme neobjednali letní dovolenou, i když už to bylo skoro na spadnutí, protože jsem těhotenství vůbec neplánovala.