Přidat odpověď
Ahoj holky, tak se musím pochlubit. Toničku přijali do školky u nás. V okolí děti z jiných vesnic vůbec nebrali, neumístili ani ty své. Výsledky nám řekla ředitelka veřejně, všem najednou (pouze čísla dětí), někteří odcházeli zklamaně, jiní nasupeně. Jediné štěstí bylo, že se nehlásilo moc předškoláků. Brali každé čtvrté dítě. Zachránilo nás to, že nemá doma mladšího sourozence a oba jsme zaměstnaní. Tedy, můžu vám říct, že jsem se večer cítila jak po státnicích... takový ten pocit, že se chcete radovat, ale přes zbytkový stres to nějak nejde.
Předchozí