Loviso, já měla to štěstí, že jsem byla u prvního porodu v porodnici, kde dávají v druhé době porodní tělu čas se přizpůsobit hlavičce. Takže jsem s hlavičkou v maximálním průměru na hrázi vytrvala poměrně dlouho - do další kontrakce, asi 2 minuty - zatímco se kůže natahovala. Ten pocvit si pamatuju velmi intenzivně, a přirovnala bych to k tomu, jako když se snažíš bolavou pusou s náběhem na koutky zníst pomeranč - bylo prostě intenzivně cítit, tak se tam tak kůže napíná. Díky trpělivosti mě a zejména personálu vydržela, neměla jsem žádné poranění.

U dalších porodů jsem necítila nic pozoruhodného.