Moucho, diagnózu nevím, je to už hodně dávno. Ale pamatuju si, že mi tenkrát řekli, že u poranění mozku se konkrétní následky dají velmi těžce určit, že lidský mozek je pořad dost neprobádané území, že to může být "cokoli" od nuly až po naprostou katastrofu. U manžela to nakonec nejvíc odnesl zrak, na jedno oko nevidí vůbec, na druhém má zúžený úhel, takže nemůže řídit, jezdit na kole, lyžovat, prostě všechno, co vyžaduje periferní vidění. Jinak žádné vážné následky neměl, několik let chodil pravidelně na EEG, potom už ani to ne. Až teď k stáru nás dvakrát vyděsil náhlou amnézií, která po pár hodinách odezněla, stalo se to vždycky, když byl hodně unavený.
Moc přeju, aby se z toho tvůj manžel brzy dostal. Chce to čas. A taky může dojít k malým recidivám, tak se nevyděs. Vzpomínám si, jak jsme se několik dní po návratu manžela z nemocnice jednou z ráno vzbudili a on mi povídá: "Ahoj Pavle, co tu děláš?" . Spletl si mě se svým bratrancem. Takových příhod bylo první rok víc, dneska to zní legračně, ale v tu chvili mi lehko nebylo. Držím palce
J.