Je mi blbě, a tak nejspíš nic geniálního nevymyslím, napadá mě jen vhodná forma sociální pomoci - třeba nějaké poukázky na jídlo a ošacení dětí, které by nešlo vyměnit za peníze, takže by se nemohlo stát, že děti by byly v zimně bez bot, protože rodiče utratili dávky za alkohol a cigarety.

Jinak naprosto souhlasím s Magrátou v tom, že do finančních nepříjemností se může dostat kdokoli bez vlastního zavinění. Nám se to v době mého dětství stalo dvakrát a ani v jednom z případů jsme za to nemohli. I nezaměstnaná jsem už byla (s VŠ a znalostí 3 cizích jazyků) - naštěstí jen necelé 3 měsíce, přestože jsem pro nalezení práce dělala maximum a bylo to ve velkoměstě a v době, kdy se ekonomice dařilo, díky čemuž jsem pochopila, že spousta lidí může práci hledat i hodně dlouho, přestože se snaží.