Ahoj holky,

ahoj Dojanko -
to uklízení je super po té časové stránce.
Já kolikrát mám výčitky, jestli pro Bédu není ta školka moc náročná, že by potřeboval netrávit tam v podstatě celý den (jak jsem říkala - chodíme jako první na 7. hodinu a hned po té 15. hodině ho vyzvedáváme - já kolikrát ani ne chodím, ale běžím od tramvaje až do školky, aby šel co nejdřív) - JENOMŽE kdyby taková situace byla po Jindrovi - tak bych - možná - uvažovala, že nechám práce a najdu si vyloženě jenom něco na pár hodin....

Jindra byl ale absolutně jiné dítě - jemu nevadilo nic, ani vstávání, ani školkový rytmus (krom pár dnů, kdy ráno pofňukával, tak nikdy třeba ráno nebrečel) a hlavně - ani zdaleka nebýval tak marod. Je od malička introvert, vždy a všude si vystačil jenom sám, neměl vůbec potřebu "se družit", hrozně rychle se přizpůsobil tomu, jak to ve školce chodí, nějak si to v hlavičce "srovnal" a hotovo. Takže po něm ten návrat do práce a na plný úvazek byla vyloženě pohodička a byla jsem další skoro 4 roky v práci - což teda taky k zahození nebylo a není.

Béda - to je právě úplně něco jiného, pořád je okolo něho živo, navíc doslova probulel vloni každé ráno, zlomilo se to až vloni v říjnu, že ráno jde do školky úplně v pohodě. Já myslím, že to bylo vyloženě i částečně jeho truc ty scény, protože jakmile jsem odešla, tak prý byl (dle učitelek) absolutně dobrý, veselý celý den. Je pravda, že odpoledne se mu vůbec ani nechtělo domů......Fakt nevím...snad to nějak "přežijeme", přece jenom už je zas o kousek starší, zase v současné době tedy - po těch 16 letech, co v té práci vlastně jsem - se mi dobrovolně z toho místa odcházet nechce. Kdyby byly ty odstupy mezi nemocema u něho delší - tak už i to bude pro nás úspěch. Ale tam je prostě pořád něco - jak jsem psala, že mi ta učitelka včera říkala, že máme být rádi, že tam teď nejsme, že tam řádí nějaký průjmy

Právě mi kdosi říkal, že na to pochytání nemocí vzájemně od sebe je nejhorší, když děcka v poledne lehnou a teď ten zakašle, ten zasmrká... - že to od sebe děcka hned chytnou. Ale když píšeš, že tvoje holky nikdy ve školce nespaly a chodily až na půl devátou ráno - a přesto Eli byla tak nemocná - tak myslím, že to ani není tak pravda s tím spaním a je to fakt jen a jen individuální to marodění, nic jiného.

No, aspoň jsem si dneska umyla něco oken, bylo zase teplo