Řešila jsem před pěti lety u svých dvojčat.

Kluk z nefunkční rodiny, výchova babičky spočívala pouze ve výprascích, od otce (babičky syn) totéž, maminka odešla....kluk všechny jen mlátil, později se zaměřil hlavně na jednu z mých holek. Byl o rok starší, nechodil mezi předškoláky, i když věkem tam patřil, ale vědělo se, že bude mít odklad a třídy byly narvané i s výjimkou. Učitelky se snažily, informovaly mě o každém incidentu, řešilo se to přes ředitelku, ta to řešila s SPC i rodinou, byla tam na pozorování pracovnice SPC, doporučila přeřazení do speciálky, ale rodiče odmítli, spolupráce nulová.

Pro nás to znamenalo vzít holky ze školky, ve chvíli, kdy ani ředitelka nenašla způsob, jak kluka ze školky dostat, jsme to udělali okamžitě. Jedna z dvojčat si to v hlavě srovnala tak, že než si šla hrát s hračkou, tak jí naplácala (ten kluk taky byl hodnější, když dostal naplácáno, jak jsem pochopila), velmi brzy jí to přešlo. Druhá holka se z toho dostávala několik týdnů, možná měsíců a následky to má dodneška, poznamenalo to její chování k mladší ségře. Už tehdy ji začala terorizovat (a taky se začala počůrávat, ráno zdržovala odchody do školky, i když říkala, že tam chce jít, vůbec nereagovala na pochvaly, zato každá výtka ji zatvrdila, zasekla, takže s ní nebyla řeč, byl to uzlíček nervů a to vše během pár týdnů, navíc o tom doma obě odmítaly mluvit).

Holky do školky chodit chtěly, takže jsem sháněla jinou, nakonec se mi povedlo najít dvě místa (pro každou v jiné třídě) právě ve školce s tím SPC, což té jedné hodně pomohlo, protože ji tam trochu srovnali. Holky tam bylo moc spokojené, nejmladší potom také.

Řešit to nějak přes rodiče (jako třeba přes sociálku) pro nás nemělo význam, kluk nebyl vysloveně týraný, a vzhledem k nespolupráci rodiny by to bylo na dlouhé lokte. My potřebovali holkám pomoci ihned. Odchod pomohl hodně, ta úleva, že už do té školky nebudou muset, je nepopsatelná. Přitom pak opravdu do školky chtěly, i za cenu, že nebudou spolu ve třídě....