Dojanko s dětmi je to halt kříž. S malými starosti takové s velkými zase jiné. Někdy je to k zoufání, ale to asi číst nepotřebuješ.
My máme teď chvíli klid, makáme na zahradě, v pátek jsme ukončili práci dřív a vyrazili do OBI a Hornbachu nakupovat stromečky a sazeničky. Kájíka to kupodivu bavilo a realizoval se i při sázení. Manžel kácel nějaké stromy na zahradě a kolega z práce si přijel pro dřevo, vzal ssebou syna tak s Kájíkem běhali s puškama po zahradě, nakonec seděli a hráli karty, tak nám večer povídal jak se těší za kámošema do školky. No jsem zvědavá jestli nám to vyjde. Už s námi bydlí i naši (druhý týden) a je to takové veselejší. Děda je hluchej jak poleno, furt na něho musíme hulákat. Kájík se ho ze začátku jako kdyby bál, není na takový hlučný projev moc zvyklý, ale už si to sedlo a hřeje mě u srdíčka jak jim pomáhá.
Na víkend přijel i brácha a bylo to fajn, že jsme se zase sešli.
Tak snad nám ta pohoda chvilku vydrží. Pevnost Boyard taky sledujeme každý den, před tím Kája hledí na Simpsonovi a pak ty jejich hlášky používá a já jsem z toho na mrtvici. Teď budeme asi bývat delší dobu venku, jsem zvědavá jak budeme stíhat.
Všem přeji pěkný den !