Ona ví, že si to způsobila, ale myslí si, že ty společnosti jí prostě už neměly půjčovat.
A vím o tom, že ještě před bankrotem si brala půjčku 50 tis. /nevím, od jaké společnosti/ na nábytek pro svého dospělého syna do pokojíku - prý aby se necítil špatně, když si někoho domů přivede.
No to jsem nadskočila a říkám jí - tak aby se necítil špatně, tak si snad sáhne na ručičky a vydělá si peníze na ten nábytek sám, ne? A ona - to by nebylo správný, byt je náš a jeho platí v práci špatně za velkou dřinu, takže dělá jen nárazovky.
Já osobně si myslím, že ona do toho svým způsobem myšlení spadne znova. A jsem zvědavá, jestli to nezkusí s půjčou u nebankovního sektoru - i když oni jsou taky už opatrní.
Ona mi říká - co mi můžou, chcípnout hlady mě nemůžou nechat, pod mostem taky ne, zabít taky ne, tak co.
Mně osobně tento typ lidí hodně dráždí.