Skvělý článek! Moc jsem se nasmála! Podobných katastrof nám naši 2 drobečci připravili nespočet. Teď na to vzpomínáme s úsměvem. Například jedna příhoda je ještě docela čerstvá: Naše mladší holčička (2,5) už umí docela solidně čurat i kakat do nočníku a to naprosto samostatně - vidí to u brášky. Jednou takhle zavolala: mami čurat! Tak jsem jí pověděla kde má hrneček - ona si ho totiž chce sama donést a sama se obstarat, tak nemělo cenu jí pomáhat, jinak spustí ječivý ryk. Rozhodla se, že nejlepší místo bude v pokojíčku, ačkoliv jsme všichni seděli v kuchyni. Za chvíli volala, že už je to a nesla ukázat své "dílo". Bohužel, po cestě v předsíňce zapackovala. Výsledek se dal očekávat: řvoucí dítě a vedle něj spadený nočník. V něm ovšem nebylo jen načuráno, ale byla tam pořádná hromada. Tou třešničkou na dortu bylo, že tuto hromadu se podařilo našemu andílkovi vysypat tatínkovi na boty!
Zkrátka - děťátka nám dělají život velmi pestrý a hlavně zažíváme plno radostí. Přeju každému, aby měl hodně "takových radostí", ale hlavně BERME TO SPORTOVNĚ.