Ahoj, mám doma velký paradox - dvě osobnosti v jedné. Moje holčina (3r.)je od malička velice citlivá. Nepotřebuje nikoho kromě rodičů a přírody, děti jí absolutně nezajímají, spíš se jim ráda vyhne a na všechno je velice opatrná. Přesto je to velmi ale velmi živé dítě. Nevydrží sedět, soustředit se umí, je velice šikovná, ale má strašně moc energie. Celý den pobíhá, mluví atd. Řekla bych, že více než jiné děti. No a já nevím jak na ní. Jsem těhu takže absolutně nestíhám její tempo. Procházky se začínají měnit v peklo, protože polovinu cesty běží, druhou polovinu cesty vybírá kopce, prolézá houští, skáče do polí apod. Což o to ať si blbne, jenže to souvisí s tou její první osobností, protože má neustále strach z čehokoliv a hlavně z kohokoliv tak všechno musí dělat s asistencí, tzn. musím být vždy jen kousek od ní, žádné, že maminka půjde po cestě a ty si skákej třeba po hlavě. Ideálě mě neustále tahá za ruku ať tam kam chce jdu s ní. Když jdeme na dětské hřiště je to ještě horší, protože jak nemá ráda děti a kontakt s nimi tak se mě drží jako klíště. Verze, že maminka si sedne na lavičku a ty si hraj by neprošla ani omylem. No jo, jenže jak jí zabavit a zároveň se při tom nestrhat. Vysvětluju, sama ví, že když jsem teď těhotná, že některé věci prostře nemůžu dělat, ale ten ďábel v ní je silnější. Jak zabavujete svoje živé děti. Jinak dopravní prostředky jako kolo atd. se u nás nechytají. Leží nám tu všechny.