Tak jsem to ještě dočetla.
Můj dojem je, že jsi - jako spousta matek prvního dítěte - trochu moc fixovaná na to, jaká ona je osobnost a jak se jí musíš věnovat, abys ji správně rozvíjela.
Trochu uber. To je podle všeho to nejlepší, co můžeš udělat. Nemusíš se jí dokonale věnovat, natož pak furt. Nemusí mít ty nejskvělejší podněty - no a pokud holt zůstane u tebe u lavičky nebo na chodníku a jí není líto, že teda "nebude nic" (nezaběhá si), tak proč by to mělo být líto tobě? Ono dřív nebo později jí to nedá, to vyběhání a vylítání jí začne chybět a možná to převáží i nad tím, že tam s ní nepoletíš taky.
Ale musíš ji to nechat udělat. Už ty věci začít nechávat na ní - už není bezmocnej kojenec, ve všem odkázanej na tebe.