zcela pragmaticky si srovnej v hlavě jednu věc - jestli a jak moc se ti vyplatí jít do konfliktu z hlediska toho, jestlí jí budeš v budoucnosti potřebovat na hlídání

totiž jaksi srovnat babičku do latě a časem čekat, že ten servis a neustálé nadšení z vnoučka vytrvá je lehce naivní

dneska řešíš, že ti ho bere z náruče, až bude školkáč, možná bys strašńě ráda, aby se babička angažovala a vyzvedávala

takovou jsem zažila taky jednu matku - u prvního dítěte se neustále proti tchyni ve všem vymezovala, tchyně byla naprosto příšerná, neustále chlapečka chtěla - no a najednou cvak! paní porodila další dítě a naprosto obrátila. Už neměla čas si jen ňuchmat svého jedináčka, najednou to s tchyní přestala brát jako soupeření a tchyně už nebyla strašná, naopak k ní aktivně začala starší dítě /a pak i mladší/ cpát na hlídání a byla ráda

ony matky prvorozených někdy trpí pocitem já a moje dítě jsme pupek světa, ale když to přetrvává dlouho, tak jsou často sami proti sobě.
Taky se babička může seknout, nebude se chtít nechat usměrňovat a až bude mladá chtít a potřebovat, babička už nebude mít zájem.