Famfule, pocity, které máš, znám osobně
Momentálně čekám třetě, ale až budu mít po rodičáku, plánuju zůstat ještě nějakou dobu doma s dětma. Nevím přesně jak dlouho, navíc nemáme v Praze žádnou rodinu, žádné hlídání, manžel je hodně pracovně pryč, jsem na děti v podstatě sama, takže asi do té doby, než půjde nejmladší do školy...možná v první nebo po první třídě....kariéru nehoním, pokud to budeme finančně zvládat, není co řešit, cítím to tak srdcem, s dětma je mi fajn, péče o rodinu mě baví, ba přímo naplňuje, dětem se věnuju...
Mladšímu teď budou tři, od září by mohl být vě školce, ale nejde, taky jsem už slyšela kritiku, protože kolem sebe mám spoustu kamarádek, které právě kariéru honí, od miminek mají chůvu, děti do jeslí, do miniškolek, soukromé školky, atd., ale já ho do školky dát ještě nechci
Jednak neni na školku úplně zralej, to vím, za druhé nejsem zvědavá na školkové nemoci, když budu mít v létě narozené miminko...za třetí, chci ho prostě ještě doma, nechci ho dát ještě pryč...nevim, mám to tak

Jestli to zvládnete finančně a manžel s tím nemá problém (ten můj ne, naopak oceňuje, že se o děti skutečně starám, líbí se mu, že mají láskyplnou péči a schvaluje to), tak není co řešit, okolí je do toho prd, a nemysli, i tohle je práce a dost náročná a záslužná
Navíc manžel může o to víc pracovat či řešit svoji kariéru, nebrzdí ho děti, ví, že je o ně postaráno, když marodí, nemusí s nima být doma, může jezdit na pracovní cesty, to vše by šlo velmi těžko,kdybych chodila do práce i já...
Jsem tu pro mojí rodinu a těší mě to