Jestli tě být doma s dětmi naplňuje, tak je to skvělé a nic dalšího bych neřešila. Horší to je, pokud se jen nechce zpátky do práce. Moje máma byla hodně dlouho doma s námi dětma, přes celou základku, táta vydělával dost, aby to šlo. Jenže nebyla spokojená. Pořád měla pocit, že není dostatečně oceňováná. Takže pravidlem bylo, že nás děcka seřvávala: "Já to tady uklízela a vy jste mi zase udělali bordel." Já měla třeba v dětství mnohem bližší vztah k tátovi, který byl pracovně vytížený a dělal i dost přesčasů. Doba strávena s dětma třeba u nás pro rodinné vztahy nebyla důležitá (tím nemyslím batolecí věk, ale ten školní).