Docela koukám, kolik ženskejch to má stejně jako ty a snad jen dvě napsaly, že by se doma zbláznily.
Já se do práce vrátila na částečnej už když bylo druhýmu rok a půl, tou dobou jsem byla celkově už tři a půl roku doma - dvě mateřské za sebou. A byla jsem tam děsně šťastná a stále jsem. Tam jsem si užila aktivního odpočinku od stereotypu a doma si zas strašně užívala roztomilost dětí.
Ne že by doma nebyla pohoda, ale mě to nudilo, pořád to samé (nemyslím děti, ty se pořád mění, aspoň to je na nich fajn, jak jde ten vývoj, jak se pořád učí a mění), ale pokaždé řešit jen co budeme ten den dělat, co budeme jíst, nezapomenout nakoupit, mít vypráno atd. To musím teď řešit taky, ale zároveň řeším i "odbornější věci" a cítím se trochu plnohodnotnější. Mně prostě ta domácnost ke spokojenosti nestačí. Ale je fakt, že mám zajímavou práci, nemusím vstávat extrémně brzo a budit děti o půl šesté, to mladší mi nehlídala cizí chůva, ale babička, mám volné léto, Vánoce, spoustu práce můžu udělat doma. Být někde v kanclu nebo za kasou osm hodin denně plus dojíždění, taky bych asi tak neskákala nadšením.