Liško,

to by mne tedy zajímalo, čím jsem si takový dojem zasloužila.

Od svých osmnácti se živím sama (pravda až do vystudování VŠ mi k tomu dopomáhal sirotčí důchod a prospěchové stípko, ale taky pravidelné brigády), hned po ukončení školy jsem ještě před promocí nastoupila do práce, když mě propustili, šla jsem okamžitě na volnou nohu, neměla jsem žádnou mateřskou dovolenou ve smyslu, že bych nepracovala (to akorát po dobu obou šestinedělí). A zdaleka to, o čem jsem psala dřív, nejsou všechny těžkosti, které mě v životě potkaly, ale o tom se rozepisovat nehodlám a nebudu.

Kdybych byla urážlivá, tak se teď asi urazím, protože na tom, že jsem se vždycky o sebe (a občas i o jiné) dokázala postarat, si dost zakládám, a fakt by mě nikdy nenapadlo za někým chodit s nataženou rukou.

Možná vzbuzuje klamný dojem to, že neustále nechodím a nefňukám, jak se mám zle a jak je svět nespravedlivej, protože si to přes to všechno, co jsem zažila, fakt nemyslím.