Royo, souhlas.

To, co je v úvodním příspěvku, jsem pochopitelně u některých zaznamenala, neřekla bych ale, že to je nějaký obecný trend.
U nás konkrétně to bylo v něčem naopak . já sama jsem dítě hyperprotektivních rodičů, vožena na milion kroužků, a nikdy jsem neměla doma žádné povinnosti. Život jsem zvládla, byť něco byl boj (třeba zjistit ve dvaceti, jak se dělá čaj:). Moje děti mají víc volnosti a druhák chodí sám ze školy (já nechodila celý první stupeň a to jsem bydlela blíže).
Oslavy tak nastejno.

Já si hledám svou vlastní cestu, ani bezhlavým přijímáním, ani násilným vymezováním se.
Já mazlím mimina a pak postupně pouštím do světa, sama jsem byla od narození sama v postýlce i v pokoji, abych pak měla mámu za zadkem do osmnácti.
Něco máme s mámou společné - trendy, o kterých se tvrdí, že jsou trendy, jdou mimo nás, max. se inspirujeme, pokud se nám to hodí

Jinak mi přijde, že ve společnosti spíše začíná panovat averze vůči dětem, a křičí se po nich čím dál víc. Jakoby spoustu lidí děti stále něčím ohrožovaly - buď je ignorují, nebo staví na piedestal, nebo po nich křičí... možná by to chtělo více klidu a lásky a přestat s těmi dětmi bojovat