škoda, že to nebylo k přečtení.

Občas se tak cítím - tak od prepuberty, kdy se přijdou pomazlit, popovídat, ale stále méně a méně, prostě jiní lidé jsou pro ně prioritou - třeba kámoši. V té době jsem taky pochopila, proč mají lidi potřebu mít další miminko a třeba ještě další, strašně to uteklo.

Ač to tedy nemáme tak, že nenaháníme oslavy apod., jak jsi psala (článek jsem nečetla), stejně se občas cítím jako kuchařka, pradlena, uklízečka a "topičová" v jednom a to i přesto, že v lecčems jsou opravdu samostatní.