Jsem tzv. odchovanec z doby komunistů a rozdíl vidím... je více materiální a samozřejmě časový. Rodiče na nás čas neměli, stavěli barák, měli zahradu, domácí zvířectvo o vše bylo třeba se starat a do doby než jsme i my měli své povinnosti v tomto kolotoči, běhali jsme po polích, lesích- zpětně nádhera.
Neušetřili nám na byt, na nic.. byli rádi, že zvládli, co měli. A přece žijem a přece se s nimi vídáme a věříme, že pomůžeme až budou staří.
Dněšní doba je o nedostatku času rodičů, o spěchu o tom, co si kdo může a nemůže dovolit (jako kdyby na tom ve finále záleželo).
Je to také o našem strachu, krmeným tučnými novinovými titulky, když se stane neštěstí. Nedávno mě pobavil článek o matce v USA, která byla na pranýři, že pustila devítileté dítě samotné metrem kamsi... Jsme tak vykrmení strachem, že už neumíme ani nechat jít dítě nakoupit přes ulici...