Moc vám děkuji za podporu a za rychlé reakce
Vím, že je ten příspěvek šíleně dlouhý a je unavující ho číst, ale chtěla jsem předejít mnoha dotazům, tak jsem vše vypsala podrobně.
Teta má asi dost problémů, které ventiluje svým způsobem, něco jí chybí, ale k odborníkovi nepůjde - to by se nám jen vysmála.

O půlku právě nepřijde, protože poloviny nejsou nijak upřesněné. Zkrátka polovina z čehokoliv. Kdyby byly, tak je po starostech a o svou půlku samozřejmě přijde.
Jako zbytek rodiny jsme se zkoušeli finančně složit a odkoupit zbývající polovinu i s dluhy, ale nakonec k aukci nedošlo, protože ti dva se odvolali kvůli částce.
Peníze byly poslané ze zahraničí, takže jsme akorát prodělali my za poplatek za převod.

Právník nás ujišťoval a uklidňoval, ale jeho rady nebyly účinné...

Je to dost komplikované, chtěli jsme si vzít i hypotéku (kterou nám ale nyní nedají, protože nepracuju), že bychom tetu vyplatili, ale ta si určitě řekne o vysokou částku, na kterou nám ani tu hypotéku nedají. Ona je opravdu bestie, když to musím tak napsat.Jde jí jen o sebe a o majetek.

Odstěhovat se by bylo nejjednodušší, ale ona na to právě čeká, aby se mohla napakovat do zařízeného kvartýru, na kterém jsme se s přítelem pěkně nadřeli.
Nebo urvat co největší část z prodeje baráku. Ona totiž nikdy moc nepřispívala na chod domu,to jsem ještě byla dítě. Žila si zkrátka jako parazit. Nyní sice platí, ale z peněz své matky.

Prozatím si neumím představit život v paneláku, jsem silně poutaná k tomu hospodářství. Proto se nechci jednoduše odstěhovat. Když bychom se jednou nastěhovali do bytu, těžko si budeme zpětně pořizovat barák...jsem ochotná se celoživotně zadlužit, jen aby dům zůstal v rodině a teta z něho vypadla.Ale nejsme v pohádce, že?

Ona ví, že tady má svůj díl a jen tak se ho nevzdá. Bude to znít tvrdě, ale máme dojem, že jen čeká, až babička .... pak by věci dostaly jiný spád.