Evko73,

"Nedávno mě pobavil článek o matce v USA, která byla na pranýři, že pustila devítileté dítě samotné metrem kamsi... Jsme tak vykrmení strachem, že už neumíme ani nechat jít dítě nakoupit přes ulici..."

Jela jsi někdy večer metrem v New Yorku? Často je srovnáváno nesrovnatelné. Na jednu stranu máme výpadovku z města a tam se bojím i já a z druhé strany máme poklidný parčík, tam v klidu pustím samotné 4-leté dítě.

Z první třídy jsem chodila sama, nicméně to bylo za cenu setkání s úchylem a u školy nám běžně stával chlápek s kalhotami pod kolena. Pro šestiletou holčičku to byl ohromný zážitek. Taky si pamatuji, že jsem psala domů z tábora, že tam mám hlad a nemůžu si umýt mastné vlasy a pohled zabavili oddíloví vedoucí, aby rodiče neměli starost ;-). Osobně si myslím, že to bylo překrouceným postojem k informacím - přesně jak píše Martina.

Ono je asi zvenčí dost těžké posoudit, co je nadměrné poskytování služeb a co ne. Nemám auto a dceru (5let) s vysokou horečkou a bolestí ucha jsem vezla na orl kočárem, to bylo řečí, že tak velké dítě a jede v kočáru...