Moje máma je obdoba.Před chvíli jsem měla telefonát, co děláme a co děti. Viděli jsme se včera odpoledne,protože nám hlídájí mladší dceru. I když jsem někdy taky znechucená, protože nemám chuť v danou chvíli něco řešit nebo mám moc práce např, nikdy mě nenapadlo,že bych k ní cítila nenávist. Já nenávidím ty situace, které někdy vzniknou, ale ne svoji mámu.
Uvědomuji si to od doby, kdy manželovi zemřela maminka.Bydlela "přes dvůr" a často chodila za mnou a dětmi, protože si chtěla popovídat. A já ne vždy měla náladu. A teď si to vyčítám.

A opět zvoní telefon