To já klidně i "vychovávám" bráchovy děti, když na to jejich máma dlabe a táta (brácha) u toho není - ve stylu, že jim řeknu, že si po sobě uklidí ze stolu, že odnesou nádobí do myčky, aby to nemusela dělat babička, že zakročím, když se do vyšších obrátek dostává sourozenecký nebo bratranecký spor, už jsem i vyhodila z místnosti.

Plácnout jsem neplácala, ale já to zřídka dělám i u svých dětí. Zařvat zařvu, když situaci neřeší vysvětlení.

Opačně, když někdo z blízké rodiny zareaguje ve stejné situaci, jako bych zareagovala já, nedělá mi to problém (mamka, brácha). Trochu se to komplikuje, prarodiče mají tendenci vyžadovat větší poslušnost, i tam, kde já nevidím důvod to hrotit.