Ahoj Terezo i Honzo, skutečně jsem se snažila o jakous takous objektivitu, jenže, ono je svým způsobem strašně jednoduché něco posoudit a rozsoudit, když v té situaci nejsi. Mám představu, jak bych jednala jako Honzova žena - i když kdo ví?, vím, jak bych se cítila jako milenka - i když ne přesně, ale jen Honza musí tenhle problém prožívat a řešit. Terezo, souhlasím s Tebou, ale s ženatým mužem přeci jen vždycky riskuješ podstatně víc (mimo jiné i ztrátu sebeúcty, třeba jen dočasně, ale určitě k tomu dojde). Je to spíš otázka toho, jestli víš, s kým spíš, nebo nikoliv (netvrdím, že nemůžeš potkat svobodného kluka, který se bude přetvařovat a až časem poznáš jaký vlastně je…. – to se stává a dost často). Honzo – já o Tvé spolehlivosti jako otce nemám důvod pochybovat. Možná – trochu, ze strany toho nenarozeného miminka, jenomže je mi jasné, že jsi pod obrovským tlakem a vlastně nemáš na vybranou. Protože, i když bys opustil svou ženu, nikde není psáno, že bys opustil své děti. Možná sis všiml, že mé dva příspěvky jsou úplně odlišné, každý byl o něčem jiném – ten první, kde jsem radila abys zdrhnul, byl o vydírání dítětem a o tom, že by i proto možná byl Tvůj nový vztah trochu nejistý, ten druhý měl spíš naznačit, že ať je to jak chce, máš vůči miminku už teď závazek (dokonce na to existují zákony, už plod je neopomenutelným dědicem např.), ale to nejspíš víš sám. Takže přeju hodně štěstí. P. S. – emancipovanost vážně s frigiditou nesouvisí……