...že je člověk jen člověk, a naprosto každý člověk chybuje a nemá smysl si to vyčítat.
Takové výčitky pak člověk může mít donekonečna...dokonce jsou typy lidí, kteří si v tom až lebedí. Pokud by neměli výčitky a strach, jakoby jim chybělo kus já....a neuměli by bez toho žít.
- Ideální je mít se v této situaci o někoho opřít..když tyhle výčitky přijdou, aby člověk mohl přehodit výhybku a třeba zvednout telefon a zavolat nebo se svěřit a obrátit myšlenky na jinou kolej, aby v tom stavu nesetrvával příliš dlouho, aby se do něj nepropadnul.
- Člověk musí mít ráda nejdřív sám sebe, aby mohl mít rád druhé (a to i vlastní děti), pokud člověk nemá ráda sám sebe nebo podle svého zklamal nebo je nešťastný a se sebevýčitkami, je skoro normální, že tu lsáku dál dát neumí....a výčitky vzrůstají.
- Ale jak se naučit sebelásce, to nevím...to člověku totiž nedá nikdo zvenčí...a ten, kdo ji hledá zvenčí, dostává se do bludných kruhů závislostí na hledání někoho, kdo ho bude mít rád.
- Jako první myslím, že je ptořeba každou situaci PŘIJMOUT, nejít proti ní ani se před ní neschovávat, ale přijmout ji jako fakt. Stalo se to, je to tak...a je východisko. Východisko je vždycky. Protože pokud v tom není smrt, je to ta lepší altermativa, kdy se dá všechno hodně napravit až do hodně velkého štěstí (ono to jde i se smrtí, ale tam pyk ten zemřelý chybí, i když se s tím člověk smíří.
- Jsou lidé, kteří jsou smířeni s různými životními katastrofami...a jde ani ne tak o to, CO se člověku stane, ale jaký k tomu zaujme postoj. Jestli bude chtít jít dál nebo zda rezignuje a "zemře" zaživa...protože někteří lidé nežijí, jen přežívají.
- Já bych zkusila nějakou fyzickou aktivitu, rozhodně neupadat dlouhodobě do nějakých ochromených stavů...to vše jen zhoršuje....procházky...a super je třeba jóga, dokáže hodně zharmonizovat mysl..protáhne všechny dráhy v těle, uvolní i sychické bloky.
Moc držím palce....