jj, takové situace soukromě nazývám "syndrom návratu". Na akci/návštěvě docela dobrý, chovají se plus mínus jako standardní děti, ale buď k samému konci, nebo těsně poté co se vrátíme nastává tebou popisovaná situce, totál rozjezd. Pomáhám si zpacifikováním téměř vojenskými pokyny co kdo kam jak (obvykle taková ta večerní rutina - poklidit pokoj, najíst, vyčistit zuby, převlíknout a zalézt do pelechu). Slovní pokyny obvykle nestačí, musím u nich stát a nenechat je zase moc rozjet (smích ok, ale takové ty "předváděčky" až do afektu utínám). Podle manžela je to "přetažený pérko", neboli únava.
Jo a ještě mě točilo když byli menší (2-3 resp. starší 4-5) tak když jsme pro ně přijeli k babičce, ta je chválila jak byli hodní, zlatí, milionoví, ale jakmile jsme přibyli i my, z dětí se staly příšerky a smráďátka, co se předváděly neskutečně a využívali situace že babička už nechce zasahovat bo jsme tam my, a my jsme zas nechtěli před babičkou uplatňovat nějaké tvrdší metody.... takže to bylo jak odjezd zvěřince, když jsme se balili....