no, materiální - chtěla jsem "pfa". Pak i se ségrou jsme pořád otravovaly že chceme psa. Naši ani za nic. Akorát kočky jsme občas mívali, ale obvykle se v létě vypařily a už nepřišly. No a pak když už jsem byla z domu si naši pořídili psa, absolutně ho neuměli vychovat, takže to bylo chlupaté uslintané problémové hovádko. Od té doby psa nechci, a obávám se, že ani svým dětem ho nebudu chtít dopřát (ovšem můj muž bude chtít, takže až dostavíme, musím ho nějak šikovně zpracovat že vlčáka fakt nechci, spíš něco klidného a ne tak ohromného, i když je fakt že ti malí raťafáci mě snad odpuzujou ještě víc než velcí hafani).