Nikdy mě nebavilo koukat z okna. Bydleli jsme v přízemí hned vedle vchodu a stejně jsem neměla přehled o nikom a ničem. Neměla jsem tu potřebu. Ve třetím patře na sídlišti se mi líbil spíš výhled do dálky (naštěstí nepřekážel naproti žádný panelák). A teď v domku na dědině odolávám drbům o lidech, které ani neznám, které do mě hustí tchýně. Mně je to všechno tak nějak fuk...