Žila jsem na vsi, kde jsem měla pár vrstevnic a všechny měly úžasný hluboký kořárek. Mně moje maminka pořídila úžasně velkou mrkací a chodící pannu a usoudila, že ta se do hlubokého kočárku nehodí a pořídila mi vytuněnou sedačku.
Šííííleně jsem toužila po hlubokém kočárku..

Když přišla doba skutečných hlubokých kočárků na mé děti, vždycky jsem na tom byla sociálně tak, že jsem pořídila nějakej praktickej second hand. Tak si myslím, že bych měla odbourat dětské trauma tím, že ten kočárek s velkým K pořídím jednou svému vnoučeti, abych naplnila svůj dětskej sen...