dik, to jsem asi dnes potrebovala slyset - muj muz lidi proste nepotrebuje, bydlime na samote u lesa a jeho snem je otevrit si hospodu Na mytince). Nejstastnejsi je, kdyz ma nejakou praci na dalku a mezi lidi nemusi. Ja kontakt s lidmi potrebuju, jsem nase pojitko i s lidmi ve vsi, jen mam pocit, ze se cim dal tim vic podobam svemu muzi - mozna ale je to proto, ze ted mam praci, kde jsem v kontaktu s lidmi 16 hodin denne. Uz se na sever zase strasne tesim, zjistila jsem, ze vyhledavam jakoukoli prilezitost se tam vypravit i na par dnu, nejak uz mam par let pocit, ze tam patrim - asi krize stredniho veku, nebo co. Treba to vyprcha, ja jen vim, ze az skonci muj soucasny projekt, nechci zustat na VS. Klapnout dverma a jet na sever je samozrejme jen jedna z moznosti.Nastesti to neni jako za doby mych rodicu a vlastne i meho mladi, kdy odjezd za snem znamenal emigraci bez moznosti navratu.