Val, takhle se mi podařilo "prospat" skoro dva roky, než jsem se vzpamatovala z letargie a patrně i z řádné deprese a uvědomila si, že s něčím prostě musím nějak pohnout, abych mohla pohnout i sama se se bou.
Taky to nebyla žádná zábava, ani pro okolí, ale ani pro mě samotnou.

Jenomže já se tak nějak znám, takže vím, jak na sebe a a jak se vyhecovat, problém je, že někomu jinému to tak nemusí fungovat a měl by hledat to, co má v sobě, ne jak to dělá někdo jiný.
Někomu dokonce i psycholog pomůže.........atd.

Zavrhla jsem při tom asi tak 1 000 dobrých rad a cest, ale to svoje jsem nakonec nějak našla. Není to zatím ideální, ale makám na tom. Jediné, co můžu říct, že přerod se nekonal ze dne na den, je to několikaletý proces.