Čím dál více si uvědomuji, že dnešní škola je represívní systém, který děti pod pohrůžkou špatné známky, poznámky, ale i obyčejného hněvu lidí, které má dítě rádo, nutí přizpůsobit se, dělat přesně to, co někdo jiný řekne, učit se to, co někdo jiný považuje za důležité, nedělat to, co dítě baví, nemít vlastní názor. Tím, jak jsem začala učit doma, jsem na sebe byla nucena převzít část té represe, a nemám z toho radost.
Dcera má poměrně velkou nechuť dělat některé věci. Ono je vůbec umění ji ráno vytáhnout z postele. Když se po třičtvrtěhodině konečně vyhrabe z pokojíčku, dokáže hodinu snídat, aby se nemusela začít učit. V současnosti by místo čehokoli jiného nejradši četla (přečetla za poslední měsíc a půl nejmíň 15 knížek). Ty činnosti, které jsem nepovažovala za přínosné, jsem omezila nebo úplně vyloučila (např. opisování čehokoli), na některých trvám, protože je považuju za prospěšné (psaní slohů, dopisů apod.). Ale ještě zbývá hodně věcí, které nechce dělat a přitom je dělat musíme, protože je to právě pro tento ročník napsané v ŠVP a bude z toho zkoušená. Například vzory a i/y v koncovkách podstatných jmen, diktáty, písemné násobení a dělení, Přemyslovci a vůbec celé dějiny (ani já si nepamatuju všechna ta jména a kdo koho zabil). Děláme i věci, co ji nadchnou, třeba rotundu z papíru (románský sloh), přelévání vody (jednotky objemu), kolik je zrnek hrachu v jednom balení (počítání, přímá úměrnost), ale spousta věcí ji prostě nezajímá ani omylem.
Doufala jsem, že nějak s domácí školou přijde na chuť učení, bude se sama zajímat o různé věci. Touha učit se se ale nedostavila, takže občas prudím stejně jako paní učitelka, ale bez té autority. Jako by skoro bylo lepší, aby tu „špinavou práci“ dělala radši škola (to také cítím z častých komentářů odpůrců domácího vzdělávání, kteří říkají „já bych na to neměla nervy“ apod.).
I když máte portfoliové hodnocení, tak vaše školy mají školní vzdělávací program, jak hodně vás omezuje, nebo se jím nenecháte omezovat? Jak dokážete dětem obhájit nutnost dělat něco, co je nezajímá (asi bych měla říct „motivovat je“? Není kontraproduktivní nutit dítě do učení?