Přiznám se, že jsem měla štěstí mít chytré a zvídavé děti, u těch nejmenších ještě nevím, zatím nenavštěvují ani školku, ale pevně doufám, že budou podobného ražení jako starší. Protože s takovými dětmi má rodič daleko míň práce - neznám žádné velké nucení do učení, psaní úkolů, natož úkoly s dětma dělat nebo je z učící látky zkoušet. Byly a jsou prostě samostatné a zodpovědné. Vím, že je to povahou a hlavně to není moje zásluha. Ale pokud by takoví nebyly, tak bych se snažila je motivovat, aby je učení bavilo a hlavně, aby úkoly splnily. Nějak se mi nelíbí postoj, že když se dítěti něco nechce, tak to dělat nemusí ... nemyslím, si že je to správná cesta, prostě povinnosti jsou a budou, tím, že je neudělám samy nezmizí.
Takže ano, já bych nutila. Navíc zakladatelka mluví o dvanáctiletém dítěti - to už je velký školák, který by si měl důsledky svého nechtění a odporu uvědomit.
Mmch, vám se vždy vše chce? Vstávat, vařit, prát, uklízet, pracovat?