Mluvím o devítiletém dítěti. Do školy nechodila ráda, chytrá je, ale má svou hlavu. Jediná domácí příprava, co kdy dělala doma, byly domácí úkoly, a ještě s odporem. Mě se nelíbí, že děti nutíme dělat věci bez odmlouvání a jakékoli volby, prostě je zlomit, aby se přizpůsobily. Některé se přizpůsobí (ty považujeme za hodné, chytré, zodpovědné), jiné s tím mají problém (ty můžou být ve skutečnosti ještě chytřejší a vlastně chtějí být svým způsobem zodpovědné za to, co dělají, prostě se bouří). Dospělý má spoustu možností nedělat to, co nechce. Když se mi nechce vařit, koupím něco hotového, jdeme do restaurace nebo prostě dojíme nějaké zbytky. Praní odložím na jindy. Když se mi nechce vyplňovat daňové přiznání, donutí mě hrozba penále, ale můžu si taky vybrat, že to penále zaplatím, nebo si nechám daňové přiznání od někoho zpracovat.