Katko, i když doma děti nevyučuji, udělala jsem úplně stejnou zkušenost jako ty, když jsem měla snahu učit je sama třeba jazyk. Myslím si, že škola jako instituce nebo alespoň učitel-nerodič mají výhodu právě v tom, že je to trochu jiný druh autority a nevytváří se konflikty mezi dítětem a rodičem spojené s nucením do učení. Mně se jakékoliv učení dětí dařilo docela dobře v předškolním věku a krátce po nástupu do školy, to bylo takové to ideální přirozené učení. Ale jak se blíží puberta, vidím, že děti lépe přijímají režim učení mimo domov. Proto i např. platím drahé jazykové kutzy, přestože bych byla schopná učit děti jazyky sama. Ale mimo domácí prostředí, v kolektivu jiných dětí, přijímají mnohem lépe právě to, co je až tolik nebaví a nejsou samy od sebe motivovány se to učit, lépe přijímají tu povinnost. Doma jsou právě ochotny dělat jen to, co je baví, a jen tehdy, když mají chuť. Motivovat je k nevítanému domácímu učení se mi nikdy nepodařilo, možná jsem byla málo trpělivá a málo kreativní, nevím, ale došla jsem k závěru, že ode mě jako od rodiče, v domácím prostředí, prostě některé věci přijímají obtížně