To je taková změť pocitů,že se v tom snad ani zorientovat nejde
Chvilku tak,chvilku naopak,když vecer usínám s tím,že od zítřka to bude všechno jinak,lepší,tak stejně je to ráno horší.Mě moc nepřidává to,že je pořád někde pryc.Prostě mi nechybí a nejsem schopná mu zalhat ani v smsce,že je to jinak.Řekla bych,že komunikace je po hodně dlouhé době o něco lepší než kdy vůbec bývala.Třeba opravdu přehodnotil priority,kdo ví.Bohužel do hlavy mu nevidím,za vším vidím jenom nějakou s promnutím sviňárnu.Mám úplně panickou hrůzu,že bych se mohla ukolébat nějakou představou o tom,že je to fajn a pak zase tvrdě narazit.Najednou mám pocit,že chlap,kterého jsem 15 let milovala,je někdo úplně cizí,kterého vlastně neznám