Ono,když je doma,tak je to i hezké,spíme spolu víc než dřív(bodejť,byl vyskákaný jinde)V tom nám to vždycky hezky klapalo,jsme na sebe zvyklí,víme co a jak Já si neumím představit,si zvykat na někoho jiného.Vlastně už bych nechtěla
A ano,řekla bych,že z mé strany jsou ty city vyhořelé.Nějak je nemůžu najít a to byl velice silné,to mě na tom strašně štve a mrzí,ale fakt hrozně moc.Já si připadám ještě opravdu strašně mladá na to,abych takhle žila do konce života,ale nikoho jiného nechci.Na to mi řekl,že pokud to bude takové,jaké to je,tak to není zbytečné,když je nám spolu vlastně hezky.Mě tam prostě ,,něco" chybí,nemůžu si pomoct. On si uvědomuje,že to co udělal,byla prostě šílená pitomost.Jenže pro mě to byl regulérní vztah,lhaní úplně ve všem,v čem je to jen možné.Kdyby šlo jen o sex,tak to pochopím,ale nemůžu překousnout fakt,že já byla doma s miminkem +3 dalšíma a on si užíval s ní někde na víkendu na přehradě,já neměla za co jíst,od nervů přišla o mléko a on prostě dělal,co dělal.Já jsem mu celou dobu říkala,že to vím,samozřejmě jsem byla za blbku.
Teď už ty pocity z té zrady nejsou tak silné,ale přešly v jakýsi druh nenávisti,tohle znám a vím,že je to nejspíš konečná.Navenek budu fungovat normálně a vevnitř nebudu schopná ničeho,nic mě nebaví,nic se mi nechce,všechno odkládám.Chvilku mívám takové záchvaty všechno dohnat a pak týden útlum:jak to tak po sobě čtu,řekla bych že to už je asi deprese.