A ještě abych se vrátila k tou,,spolubydlícímu".Před rokem jsme začali řešit jisté finanční záležitosti,byla napjatá situace.Místo komunikace zarytě mlčel,do toho jsem cítila,že je v tom i nějaké jiné mezinoží a tam to nějak začalo.Před provalením už jsem se v podstatě považovala za samoživitelku, na otázky kde je manžel jsem odpovídala,že má ,,jiné zájmy" a všichni mě tak brali,že jsem vlastně sama.Dokonce jsem asi vypadala tak zoufale nebo jak to nazvat že se mě pokoušelo sbalit několik nápadníkůDokázala jsem strašnou spoustu věcí sama,zařizovala věci kolem rekonstrukce, s miminkem a dvouleťákem,denně jsem najezdila autem sto kilometrů.Byla jsem strašně silná a v podstatě na sebe pyšná.Že nebýval doma jsem byla zvyklá a v tu dobu jsem zjistila,že ho nepotřebuju Pak se slečna urputně začala domáhat nějakých šílených nároků na mého manžela a bylo A najednou ta energie zmizela...Jak jsem psala své podváděné spolužačce.,,Jestli si myslíš,že jsi připravená na pravdu,že to nebude bolet víc než teď,tak mi věř,že ta bolest bude tisíckrát větší než si umíš představit..."