Aišo, nepovažuju to za moudrý. Ono se totiž potom někdy stane, že tělo samo rozhodně, že teď se sesype, když člověk ignoruje ty psychický varovný signály.
A přestože je určitě těžký udat děti, jistě by se našel způsob - kamarádka, někdo z rodiny - cokoliv. (Nevím, jak jsou velký a zda třeba aspoň některý z nich by se už pohlídaly samy.)
Prostě nahodit pózu "já to vždycky všechno zvládnu" je obvykle to, co stejně nakonec vede ke mně do ordinace (zatímco by býval původně stačil ten psycholog).