No něco podobného jsem zažila jako dítě a kupodivu to ortoped vyřešil stejně jako ten obvoďák . Tehdy jsem na nějakém soustředění přechodila nějakou virózu. Pár týdnů na to mě začalo šíleně bolet stehno, později už jsem nemohla na nohu došlápnout. A myslím, že tehdy se muselo řešit přes obvoďáka vše, takže jsem s tou nohou musela dojít pěšky k tomu obvoďákovi (měli jsme to dost daleko), tam vypsali žádanku a poslali na ortopedii úplně jinam (na rozdíl od obvoďáka pár desítek metrů od domova), tam dojít zase pěšky a ortoped vyšetřil poklepem, pohmatem, změřil obvod stehna (otok), zeptal se, protože na rozdíl od obvoďáka tušil, co ten problém mohlo způsobit (ačkoliv viróza je věc obvoďáka, že?), doporučil léčbu a vyléčil....
Mohla jsem si ušetřit pár kilometrů s poskoky po jedné noze nebýt nutnosti té žádanky.
Tohle je o schopnostech jednotlivých doktorů a s nateklou nohou bude mít víc zkušeností ten ortoped než obvoďák, takže pravděpodobnost, že pomůže obvoďák vidím jako nižší....

Jinak já třeba s dětskou našich holek jsem hodně spokojená a naše vzájemná důvěra je dost vysoká, měla možnost si ověřit, že moje "diagnózy", tedy posouzení zdravotního stavu mých dětí, jsou dost přesné, takže vím, že když budu nějakou žádanku potřebovat, tak mi ji vystaví přes telefon, jak popisovala angrešt.....Ale u svého doktora takové štěstí nemám, můj muž taktéž (máme každý jinde a jiného), místní lékař třeba zase nemá oddělené ordinační hodiny pro zdravé a pro nemocné, takže jít si pro žádanku třeba na oční znamená sedět v čekárně s někým, kdo prská na všechny strany.....

Já netvrdím, že nedochází k nadbytečnému čerpání péče, ale jak píše Liv, to by měly hlídat a řešit pojišťovny, které jako jediné mají přehled o celkovém čerpání péče a neměli by na to doplácet všichni, tedy i ti, co péči využívají efektivně.