Divím se, že někoho dokážou vážně naštvat babičky. Přece dospělý člověk by už měl být na určitém stupni vyzrálosti a mít zkušenosti a vnitřní vyrovnanost na úrovni, aby byl schopen chápat generační rozdíly a vlivy stárnutí a k babičkám byl tolerantní, přinejmenším k těm běžným babičkám, které mají rodinu rády, jenom zůstaly zaseklé v názorech, že ony vědí líp, co je pro ty vnuky lepší. Chápu, že to prudí dítě, které je na někom závislé. Ale i dospělé, kteří mají vlastní život a vlastní domácnost? Proč jsme tak stašně málo shovívaví? Má babička mhohdy říkala hlouposti, doslovně nelogické a objektivní hlouposti, které by šly snadno vyvrátit člověku, který by měl na to příslušnou mozkovou kapacitu, ale nebyl vůbec žádný důvod se do takových argumentů pouštět. Protože nás vnuky stejně milovala. A teď, když už taky není, tak mně i po letech chybí a stýská se mi po ni