hm, aha... no tak v tom případě bych se asi spolehla na intuici a pokud bych cítila, že mě i přes ty blbé kecy mají v podstatě rádi a pomohli by mi, kdybych to potřebovala, tak bych se pokusila odrušit ty kecy.

Pokud bych ale měla pocit, že je to z jejich strany "studené", tak bych je asi citově odstřihla a styk s nimi bych buď neudržovala vůbec, nebo jen na zdvořilostní úrovni. A vykašlala bych se na to, abych se kvůli nim jakkoli angažovala, maximálně finančně, ale už ne organizačně. Dát někomu prachy by mě až tak nebolelo (tedy pokud bych jich měla dost a nechyběly by mi), ale osobně se pokládat do vztahu k někomu, kdo mě nemusí a kdo by mi taky nepomohl - proč?

Pokud by mi chyběly, tak bych se vykašlala i na to. Nohu za krk jsem ochotná si dávat kvůli někomu, koho mám ráda a kdo to opětuje, jinak ani ťuk.