No já to vidím tak, že kdo vyšetření nepotřebuje a 200 Kč ho odradí od opruzování doktora, ušetří 50 Kč za návštěvu specialisty a pojišťovna ušetří 330 Kč (řekněme u nějakého konkrétního specialisty, o kterém píšeš).
Jenže pojišťovny nejsou motivované šetřit, protože není rozhodující, jestli vykazují zisk. Financování pojišťoven je kapitolka sama pro sebe.
Kdo vyšetření potřebuje, zaplatí buď 200 Kč poplatek a pojišťovna těch 330 Kč za vyšetření specialistou nebo zaplatí 50 Kč u praktika, 50 Kč u specialisty, pojišťovna pak x Kč za praktika a 330 Kč za specialistu.
Pacient, který specialistu opravdu potřebuje tak zaplatí o 50 - 150 Kč víc na poplatcích (podle toho, jestli se rozhodne jít k tomu praktikovi nebo ne), praktik je placený paušálem, takže pojišťovnu to navíc nic nestojí.
Pořád mi to vychází, že ač daně platíme všichni stejné, tak jediní, komu tato regulace pomůže, budou ti, co péči specialistů nadužívají....
Pacient, který péči specialisty potřebuje, na tom bude každopádně hůř
.
A to se na to dívám jen z hlediska peněz. Když se pak započítá čas, který je potřeba na návštěvu praktika (a který by byl zase delší o ty, co čekají na vydání žádanek), jde o další a další náklady pro ty, co péči (v tuhle chvíli už i toho praktika i toho specialisty) opravdu potřebují.
Ono totiž vůbec nejde o nějaké nadužívání péče, ale vše souvisí s hospodařením pojišťoven a jejich prázdnými pokladnami, na které nemají vliv nějací zneužívači, ale to, jak celé financování zdravotnictví poslední roky funguje....